Běžný den v Cliftonu

Je tu dopoledne, jako každé jiné. Slunce paří a lidé pomalu vylézají z domů a otvírají okenice, které měli zabouchlé kvůli nelítostné noci. Vojáci P.R.A. neustále obchází svá stanoviště a hlídají si perimetr. Sem tam jde slyšet výstřel, který se hluboce rozléhá okolím. To armáda zastřelí zmutovaného kojota nebo infikovaného burana. Z Atomového Joa (nálevna) se vymotávají štamgasti, kteří tam utrácí své žetony dnem i nocí. Ve městě vládne podivné ticho, jen u Lebek prská staré rádio.
Plešoun se svojí bandou sedí na zahradě a opékají si krysy na grillu. Své prorezlé mašiny mají zaparkované pod střechou dílny a Prcek repasuje starší motor. Všivák s Larrym opět hrají texaského pokera a do toho popíjí whiskey. Zdá se, že se všichni dobře baví.

Do nálevny napochoduje menší vyhublej týpek s dredama až po prdel a plnovousem jak Rasputin, cáry hadrů co má na sobě asi původně byly kabát.
Prudkou, kulhavou a neuspořádanou chůzí si to namíří rovnou k baru, zvedne ze stoličky krysu, položí jí na pult a poručí si Tequilu.
I přesto, že svět jako takovej skončil působí v tomhle prostředí dost nepatřičně.

Barman přejede špinavým hadrem pult a podívá se na dredatého týpka. S párátkem v hubě mu hlubokým hlasem odpoví. "Tequila došla. Dej si whiskey,rum nebo pivo." Barman čeká na odpověď a dál přežvykuje párátko v puse.

"Poklidným" městečkem se prožene slabý vánek a rozhýbe neupevněné okenice domů. Vypadá to, že tento den by mohl být jeden z mála klidných dnů zde. Dva vojáci se spolu baví o starém světě, a jaký to kdysi bylo, než šlo všechno k čertu. Z dálky se začne ozývat zvuk motoru. Pomalu se rozléhá plání a vojáci se nejistě začnou rozhlížet, odkud vlastně zvuk jde a co to přijíždí. O minutu později se z mraků na obloze vynoří malé práškovací letadlo. Z vrtule stoupá kouř a letadlo se pomalu snáší k zemi. „Sakra… kde se to tu bere?“ zavrčí jeden z vojáků. „Běž to říct veliteli, hned!“ zavrčí na druhého a ten se hned otočí a začne pádit k jedné z budov, když v tom se ozve rána, letadlo krátce zakolísá a poroučí se prudkým pádem přímo k zemi, dopadne za malý pahorek a ozve se další výbuch, když letadlo dopadne. K nebi se vznese sloup ohně a dým.
Zdá se, že dnešek nebude tak úplně klidný.

Dreďák bez změny výrazu obličeje chvíli mlčí a nakonec si neochotně vybere rum.
"Čim se tu běžně živíte ?" Zeptá se náhle.

Barman pokývne hlavou, následně se otočí pro zaprášenou flašku rumu a začne nalévat menší podmíru. Sklenici pošle po pultu k chlápkovi a krátce řekne "Dva modré žetony.". Když se chystá odpovědět na jeho otázku, tak se ozve hluboká rána. Barmanovi jen vypadne párátko z huby na zem a sleduje rozruch v hospodě.

Dreďák si začne šacovat kapsy a po chvilce i polohlasně nadávat když se mu ruka zamotá do pláště, ale po minutě boje s vlastním oblečením vytahne na pult tři modrý žetony. Rány si očividně nevšímá.

Vomaskáčovanej chlápek v černém tílku, sedí v nejtemnějším koutě zírajíc směrem k baru. Pokaždé když tiše potáhne z doutníku, se ostré ohnisko leskne v jeho očích. Pocelou dobu, co sedí, nevydá jedinou hlásku.

Do rozruchu vojde strapatý krátkovlasý chlap s plnofúzom. Zatočí si na ukazovakú svoju m1911 a zasunie ju za opasok, odpľuje si a požiada o balíček lacného tabaku. Rozruch mu je podľa všetkého cudzí.

Kousek od "Dredatého chlápka" Sedí na rozvrzané židli a napůl plísní rozežraného stolu, klidně vyhlížející pán s ostrými rysy v obličeji. Jeho krátký sestřih doplňují neidentifikovatelné tekutiny jak ve vlasech, tak na jeho dlouhém, dříve jistě bílém plášti. Ještě před chvílí spokojeně usrkoval vodky a pročítal vlastnoručně naškrábané spisy z výzkumů.

Po výbuch však zvedl hlavu od listů a na jeho jinak kamenném výrazu, byl spatřen náznak překvapení. "Kurwa" Pronese klasickým hlubokým ruským přízvukem, přičemž začne kvapně sbírat své spisy. Když už je připraven vystřelit z hospody s náručí plnou neuspořádaných sešitů a bloků. Zastaví se přede dveřmi. Otočí se. Doběhne zpátky ke stolu. Kopne do sebe zbytek vodky a dá se znovu do spěchu. Při východu z hospody však nesměřuje jeho pozornost k místu dopadu malého letadla, ale k jeho "laboratoři" resp. Starého baráku smrdícím po všemožných hnusech.

Když si Gamerov uvědomí, že epicentrum výbuchu nebyl jeho skromný přístřešek. Otočí se směrem ke kopci a začne se rozhlížet, zda-li by jej nějaká skupina průzkumníků nevzala s sebou, jako vědecký doprovod.

Dva konce drátků se setkají a uzavřou tak na zlomek vteřiny elektrický obvod. Vzniklý výboj na okamžik osvětlí obličej polohlavého může tiše sedícího ve stinném koutě nálevny. Ten o sobě nedá následujících několik minut znát. Snad jen některý z vnímavých jedinců může zaslechnout tichounké piruety šroubku vycházející zpod jeho dlaní.

Okolím se rozlehne výbuch havarovaného letadla. Zachary bystře zvedne hlavu a veškerý šrot ze stolu nahrne zpět do brašny. Postaví se a cupitavým krokem se odporoučí k východu. Krk se mu začne natahovat do závratných výšek, jak se snaží za střechami přístřešků nalézt vrak stroje. Marně. Zamíří si to tedy až k úplnému okraji sousedství, kde s nervozním výrazem prozkoumá pustinu před sebou kvůli případnému nebezbečí.

Podivýn v koutě tiše típl doutník o lavici na které seděl. Prudce vstal, až celý stůl zavrzal. Přeživší v místnosti si mohli všimnou tetovaného muže opálenější pleti s černými brýlemi, který se nesl dál. Ozýval se pouze tlumený cinkot jeho přívěšku na hrudi. Urovnal si černé tílko a vydal se směrem k pultbaru.

Trojice lidí od P.R.A. se se zbraněmi rozeběhla k místu dopadu a z okolních domků se občas vyrojí lidské obličeje, rozhlížející se co se to stalo tentokrát. „Co se to stalo?“ zavrčí velitel vojáků a rozhlíží se po okolí, hledajíc odpovědi v obličejích svých lidí. Pak pohlédne na strážného, stojícího na domku, který kouká přes zaměřovač pušky k vraku, ale strážný jen pokrčí rameny.

Kdo ví, co se tam stalo?

Mezitím co v Cliftonu stále jen bádají, co se stalo, po pustině už si vykračují tiše dva spíš tmavě oblečení a vybavení chlápci. Z města vidět jdou, ale nelze určit, kam mají namířeno. Nejspíš si to logicky vyšlapují k místu dopadu onoho neznámeho letadla.

Dreďák u baru zívne a náležitě se prokřupe si prsty, potom začne lovit ve svejch hadrech až nakonec vytahne sešit a tužku a začne si něco čmárat. Čas od času se napije rumu.

Dr. Gamerov stojící kousek od Velitele P.R.A, natočí hlavu a po otázce "co se stalo." Odvětí tónem, který by urazil ne jednoho jedince s inteligenčním koeficientem nad 90. "Spádlo tam letádlo.".

Tetovanej přijde k baru, ale v okamžiku, kdy se chce pohodlně usadit si všimne z oken několik mužů.
"Fajn Joe, tak jednoho panáka."
Vzal z kapsy větší žeton a připleskl jej k pultu, před Joeho.
"Tak se bavte... " *tiše se zasmál tak, jakoby se s Joem znal delší dobu*
Kupne do sebe panáka, jako by jej každé ráno snídal. Jakmile dopil vzal si bundu a vyrazil ven, do středu Cliftonu.

V temnějším a pavučinou propleteném rohu nálevny, sedí u stolu parta místních co hrají karty a s občasnými nadávkami si po stole posílají žetony. Je možno postřehnout převážné zastoupení ruské a jiné východní komunity u stolu, ikdyž je to jen hrstka lidí. Jakov si zachovává neutrální výraz, ale po několika těžkých prohrách se zvedne, nechá zbytek prohraných sázek na stole a pomalým krokem vyjde z nálevny kde ho zpraží místní Arizonské slunce a on si tak musí zakrýt oči dlaní. S úsměvem chvilku sleduje pobíhající vojáky P.R.A. a poté se nevzrušeně otočí a jde zpět do nalévárny.

Chlap s 1911 za opaskom sadne za bar, vypýta si jednu škótsku a otvorene zabručí: " Zase tie матрыёшки ... podaj mi tú škótsku inak sa mi zadrhnú v krku, " dopovie, vytiahne zbraň a otočí sa na stoličke smerom do baru so škodoradostným úsmevom.

Do nalejvárny vkročí vysoká osoba zahalená v špinavom a zničenom plášti - skôr je to akási stará plachta -, ktorá očividne zažila viac než je slušné. Nezakryje tým však svoju istú chôdzu, od pohľadu jasne ženskú. Využívajúc rozruchu si to zapichne niekam, kde nikto nie je a kde si ju nikto nevšimne.

Krátkovlasec si zahrabe do príručnej brašne po foťák a vyfotí si žensky chodiacu postavu v plášti. "Kto to sakra je ? Ďalší cudzinec či nový prírastok do Atomickej ?" spýta sa spoza objektív barmana, medzičas vyberie notes a zapíše si pár vecí.

Dreďák chvíli přemejšlí jestli si dát repete, ale pak se bezeslov zvedne a kulhavou chůzí se kvapně vybelhá z hospody. Zamíří na západ pryč z města, dokud se hlídkám neztratí z dohledu.

Na ulici neďaleko hospody stojí odstavený chopper a na jeho sedadle je možno vidieť bradatého chlapíka s rovnými vlasmi po ramená, v ošúchaných rifliach, vysokých čiernych botách, obyčajnom bielom triku s krátkymi rukávmi, čiernou vestou s lebkou na chrbte, okolo krku šatku z ktorej záhybov môžme rozoznať znázornenú spodnú časť lebky a čierne na pohľad kožené fingerless rukavice. Pofajčieva cigaretu a upiera zrak na miesto, kde dopadlo lietadlo.

Zachary se po chvíli zítání do pouště zamračí, otočí a zamíří zpět do nálevny. Usadí se na barové stoličce a objedná si sklenici pití. Poté se začne přehrabovat ve své brašně, až vytáhne kopu šrotu a zrezivělou baterii. Hraní s těmito "poklady" mu vydrží další řádnou půl-hodinu.

Si dopíše poznámky, založí pri hlavni nahrdzavelú 1911 spolu s foťákom. Postaví sa a na stôl hodí pár zelených žetónov. "Drobné si nechaj." povie a odkráča von z nalievárne smerom niekam na západ mesta.