Z deníku profesora Schlossensteina

Kdyby tu byl nějaký profesor fyziky nebo chemie, ať promine případné nepřesnosti. Koneckonců, tohle je fiktivní svět.
A lepší téma, než tohle, jsem nenašel


Úvod - Ve službách vědy


"Halt! Snižte záření o dva stupně! Nechceme, aby se poslední vzorek vypařil."

Profesor Heimirich Schlossenstein, se obrátil na svého kolegu, taktéž oblečeného v bílém plášti.

"Jsou nedočkaví jako předtím. Mein Gott. Málem jsme přišli i o poslední."

Phil Cody přikývl a na ovládacím pultu stiskl několik tlačítek. Před zářič se vysunulo stínění. Phil si ulehčeně oddechl:

"Teď si s tím můžou hrát, jak chtějí, ale nic nezkazí. Nechceš mě pozvat na kafe, Heimirichu?"
"Na ja, komme."

Oba vědci si to namířili k automatům. Cestou se bavili o současném výzkumu a jednomyslně se shodli, že vedení chce jako vždy výsledky co nejdřív a absolutně je nezajímají možné následky uspěchaného pokusu. Když se přiblížili ke svému cíli, zaslechli rány a nadávání. Vědoucně se na sebe podívali. "Hanz."
Před automatem na sušenky postával očividně dost rozčilený člen ochranky a každou chvíli do automatu kopnul. Heimirich otráveně zabručel a křikl:

"Wunderbar... Hanz! Was ist das?!"

Phil jen dodal:

"Víš, že se tady kolem i pracuje a ne každému je tvoje rozčilování a kopání příjemné?"

Otrávený bezpečák jen pokrčil rameny a znovu do automatu kopl.

"Už mě obral o dost peněz tenhle verflixten sheißen Schnellimbiss!"

Vědci se postavili před stroj s kávou a pomalu upíjeli. Hanzovi se po chvíli konečně podařilo vydolovat svoji sušenku, do které se hned také pustil.

"So... Jak vám jde výzkum toho nového... čehosi?"
"Nach und nach. Mohlo by to jít rychleji. Hlavně teď, když na nás tlačí ti zeshora ať už jim dáme nějaké výsledky. Před chvíli málem odpařili poslední vzorek, když na něj pustili záření na osmém stupni. Ale blížíme se k cíli. Aber, nevíme jakému. Buďto se to podaří, nebo se poslední vzorek odpaří a bude konec."

Hanz se ťukl do čela.

"Nicht vergessen. Profesore Cody, mám pro vás těch šestnáct gramů o které jste žádal. Byl tam trochu problém s dovozem, protože důl je skoro prázdný a důvod 'vědecké účely' už nezní tak silně jako dřív, ale podařilo se. Máte to dole ve skladu."
"Díky Hanzi, než dneska skončíme, dojdu si pro to. No, Heimirichu, dáme se znovu do práce, co?"
"Ja ja, jenom to dopiju. Běž se podívat, jestli někdo zase nesundal to stínění. Jestli jo, postavím před zářič toho vola, který za to bude zodpovědný. Persönlich."

Phil se zasmál, hodil dopitý kelímek do koše vedle automatů a odešel do laboratoře. Schlossenstein se otočil na Hanze, který právě spolkl poslední kousek sušenky.

"Hanz. Was ist das... das sechzehn gramm? K čemu to Phil potřebuje?"
"Je to nějaká látka s označením HN4. Řekl mi, že to potřebujeme pro výzkum jako katalyzátor. Wissen Sie nichts?"
"Es ist in ordnung. V pořádku. Jestli se ti poštěstí, obstarej ještě trochu. Sechzehn gramm. To bude stačit."

Heimirich podal Hanzovi několik bankovek.

"Na případné výdaje."

Hanz se pousmál a kývl. Profesor také kývl a vydal se za Philem do laboratoře. Ja ja, těch peněz, co už Hanzovi nastrkal určitě litovat nebude.

Docela zajímavá povídka, která mě dokázala občas pobavit svou peprnou Němčinou, kterou mám v kombinaci s češtinou velice rád. Určitě se těším na pokračování. Dočkám se, pane Heimirich?

Příběh je naplánovaný, jen čekám až bude lore, abych to mohl správně napojit. Mohl bych si nějaké věci (názvy pár míst, chemické prvky) vymyslet, ale nerad bych komplikoval práci budoucího nového loremastera.